Na jaře roku 2019 jsme se rozhodli, že na seznam plánů a bláznivých nápadů připíšeme vystoupání na nejvyšší vrcholy všech států Evropy. Ben Nevis se tak stal naším prvním společným vystoupaným nejvyšším vrcholem, neboť jsme stáli na jeho vrcholu už v roce 2018 v rámci West Highland Way.
Ben Nevis je nejvyšší horou Spojeného království ležící v blízkosti městečka Fort William, kde právě zmíněná trasa West Highland Way končí, a proto výstup na Ben Nevis bývá jejím tradičním zakončení pro mnoho poutníků. A stejně tak i pro nás. V druhé polovině srpna 2018 jsme unaveni postavili stan v kempu přímo pod Ben Nevis a za krásného počasí usnuli s vidinou brzkého vstávání.
Původní plán vyrážet již v půl sedmé nám nevyšel, ale v sedm už jsme po snídani vyráželi směr výchozí bod turistické trasy vedoucí na vrchol. Samotný vrchol sice vidět nebyl, ale to jsme ani neočekávali – většinu roku je skryt v mracích a ukazuje se nanejvýš pár dní v roce. Počasí ale vypadalo báječně a už svítilo sluníčko. V momentě, kdy jsme se blížili turistickému centru jsme si uvědomili, že bylo chybou vyrážet v sobotu a že krásné počasí nejspíš přilákalo velké množství dalších výletníků. Jak jsme situaci nedocenili, jsme pochopili až cestou na vrchol kdy jsme potkávali davy lidí ve stejných tričkách a organizovaných do skupin. Ten den totiž startovala i 24 hodinová challenge na dobytí nejvyšších vrcholů Skotska, Anglie a Walesu a nemalé množství lidí se rozhodlo zapojit. Naštěstí i přes nechuť ráno vstát jsme většinu skupinek měli za zády a potkali jsme je převážně na cestě dolů.
Navzdory přemíře turistů to byl nádherný výstup, kde nás provázely neskutečné výhledy na každém kroku. Foťák skončil přeplněn velmi podobnými fotkami, neboť bylo nemožné nezachytit sebemenší změnu úhlu pohledu. Samotný výstup na vrchol je velmi snadný, odhadovaný čas na cestu vzhůru je 3 hodiny a není problém se do něj vejít i s pauzami na focení. Je to ale cesta hodně nahoru. Začátek prakticky na nule ( moře je jenom kousek) až do výšky 1345 metrů unaví nejednoho chodce a nemálo odhodlaných challengerů jsme viděli to otočit za půlkou.
Od návštěvnického centra v Glen Nevis vede cesta poměrně prudce nahoru až k jezeru Lochan Meall an t-Suidhe, které je také přezdívané jezero na půli cesty. Jedná se o typické fotogenické místo jak z knih o Skotsku a zároveň se tu nachází rozcestí, kde je možné se vydat severní stezkou k Charles Inglis Clark Memorial Hut, nebo přímo na východ na vrchol.
Cesta na vrchol už pokračuje kamenitým terénem v serpentinách prudce vzhůru a zbylých 700 výškových metrů přibývá poměrně rychle. Během naší cesty jsme postupně vcházeli do mraků, klesaly teploty a na samotném vrcholu nás překvapila viditelnost na maximálně deset metrů a teploty okolo nuly. Rychlá vrcholová fotka, pár výhledů nikam a vydali jsme se na cestu zpátky.
S ubývajícími metry jsme shazovali vrstvy oblečení a užívali si výhledů na moře ve Fort William, které nás přitahovalo. Ale ve skutečnosti se nám pryč vůbec nechtělo.
Nádherný výstup na nádhernou horu jsme zakončili v kempu na sluníčku, jak se patří.
